Magdaléna Divišová Ⓜ️

Vláda, která se bojí občanů Dva měsíce po volbách se Andrej Babiš rozhodl ukázat, co celou dobu za zavřenými dveřmi skládal. Před prezidentem a veřejností se objevil kabinet, který nevypadá jako vláda moderní evropské země, ale jako soupiska kamarádů, chráněnců a zájmových figur, jejichž společným jmenovatelem je ochota být užitečný předsedovi – ne republice. Od prvního dne je formování vlády zahaleno mlčením, zatajováním a absencí jakékoli transparentnosti. Na veřejnost se nedostaly téměř žádné informace o kritériích výběru ministrů, jejich prioritách nebo rozpočtových záměrech. Babišova koalice se chová, jako by vládnutí bylo tajná operace, kterou občané nesmí vidět. V demokracii je to přesný opak toho, co má vláda dělat. SPD: Politický alarm v plné síle Nominace SPD není jen špatná. Je alarmující. •Podnikatel s neprůhlednými daněmi má rozhodovat o hospodářské politice státu. •Komunistický generál s temnou minulostí má vést obranu země. •Agrofertí agrolobista míří na zemědělství, tedy přímo doprostřed svého byznysového teritoria. Tohle není náhoda. To je program. Je to nástup lidí, jejichž profily by v jakékoli standardní zemi vyvolaly vyšetřování, nikoli potlesk stranického vedení. Motoristé: Politická groteska povýšená na vládní funkci Motoristé dodali do vládního mixu prvek, který už ani nejde nazvat kontroverzí. Je to groteska. •Komunista a bývalý agent StB jako kandidát na ministra kultury. •Dvojice Klausových věrných Turek–Macinka, jejichž politické sebevědomí dramaticky převyšuje jejich odbornost, jako další adepti na vládní posty. Tihle lidé by neobstáli v konkurzech na manažerské pozice střední úrovně. My je máme brát jako potenciální členy vlády. Vážnost státu tu padá pod stůl. ANO: Ministři jako osobní obranný štít Nominanti ANO působí jako uzavřený klub lidí, kteří mají jednu hlavní kvalifikaci: neotřesitelnou loajalitu k Andreji Babišovi. Ne vůči ústavě. Ne vůči občanům. Vůči jednomu muži. Je těžké ubránit se dojmu, že jejich skutečným úkolem není řídit rezorty, ale bránit Babiše před dopady kauz, které se za ním táhnou z Česka i zahraničí jako prapor z ohořelých účtenek. Kabinet tak připomíná osobní obranný val, ne vládu. Tento obraz nemůžeme ignorovat Tahle vláda se nerodí jako tým pro službu veřejnosti. Rodí se jako mechanismus kontroly informací. Jako prostředí, kde neprůhlednost není náhoda, ale nástroj. Jako struktura, která se chová, jako by se bála vlastních občanů víc než protivníků. A to je děsivá zpráva. Vláda, která se bojí světla, totiž dobře ví, proč se ho bojí. A společnost, která to nechá bez povšimnutí, riskuje, že se stane pouhým statistou v představení, jehož režiséři nemají zájem, aby kdokoli viděl za kulisy.