VŠECHNO VŠEM!

Jak se říká: Děkuji za debatu. Ale dodávám: Dost. V podcastu jsem explicitně řekla, že existují fakta, na kterých se musíme shodnout – například to, že Rusko napadlo Ukrajinu. Jakými prostředky na tuto skutečnost zareagujeme, však není otázkou pravdy, nýbrž politického rozhodnutí. Tím nerelativizuji ruskou vinu. Nikdy a nikde jsem to neudělá. Tím však upozorňuji na to, že ke konci války mohou vést různé cesty a že o nich musíme mít možnost vést politickou debatu. Ostatně i prezident Pavel je podle všeho v okruhu lidí, kteří by v budoucnu mohli jednat s Putinem. Neměl by tedy vyjednávat? Proti diplomacii se často namítá: Ale vždyť ji druhá strana odmítá! Jistě. Jenže kdyby bylo snadné se domluvit, diplomacii bychom nepotřebovali. Prostě bychom se dohodli. Diplomacie má svůj význam právě tam, kde je dohoda obtížná: mezi soupeři, protivníky, nepřáteli. A kdo říká „diplomacie“, nemusí říkat „nezbrojme“. Třeba já to nečiním. Může jen klást jiné důrazy, jinak vyhodnocovat možnosti a rizika. O tom všem lze a má smysl vést spor. Uznání faktů nás zavazuje ke společné skutečnosti, na tom je třeba trvat, na tom, že existuje jediné politické řešení nikoli. Napadat ty, kdo zastávají jiná legitimní politická stanoviska, a bez dalšího je spojovat s podporou násilí či totality není obranou demokracie.