Tomáš (@TomasNaX) header
Tomáš (@TomasNaX) profile picture

Milující manžel, otec tří dětí a rekreační běžec.

Joined October 2019
Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)Photo by Tomáš (@TomasNaX)
Záběr obsahu @TRS_BAR je od geopolitiky 🌎 přes zahradu a pletení až po MMA a včelařství 🐝. 😁 Tak si dnes dejme něco kolem té zahrady. Právě vrcholí sezóna olivových olejů. Probíhají sklizně, leckde už jsou skončené, přichází na trh čerstvý olivový olej z letošní úrody. 😃 Jak se nenechat napálit a koupit si opravdu takový olivový olej, který očekáváte? 🤔 O to se s vámi dnes podělím. Přiznám se, že ještě před pár lety jsem o olivovém oleji věděl jen to, že je asi zdravý a hodně drahý. Vždy jsme si vozili lahvičku z dovolené z Chorvatska. Důležité bylo, aby na ní byla slova "extra panenský". Více jsme neřešili. 😲 Tím, jak jsem se stal hříčkou osudu majitelem olivového háje na Krétě, začal jsem se o tento produkt logicky více zajímat. Dost mě překvapilo, když jsem zjistil, že olivový olej patří mezi nejfalšovanější potraviny v EU. Kontroly se sice zpřísňují, ale každý rok se nějaké pančovací gangy podaří odhalit. ❗️Riziko 1: Co se často dělá? Vezme se levný olivový olej z Tuniska, který se do Evropy vozí v obrovských tankerech, přidá se do něj trochu kvalitního řeckého extra paneského oleje a prodává se to jako řecký extra panenský olej za "výhodnou" cenu. Laik prakticky nemá šanci rozdíl poznat. Ovšem, co se týče složení a účinků na organizmus, je rozdíl propastný. Kromě těchto vyložených podvodů, ale existují ještě různé legální triky, kterými obchodníci nabízejí méně kvalitní olivový olej, ovšem zákazník se domnívá, že kupuje prémiový produkt. A zde jsme se dost pravděpodobně dříve chytali na lep i my, při koupi co nejlevnějšího "kvalitního" oleje v Chorvatsku. Není totiž extra panenský jako extra panenský. Ty nejkvalitnější oleje s výraznou chutí pochází přímo od pěstitelů. Takové oleje ale zřídka kdy seženete v běžném supermarketu. Většinou se tam prodávají pouze směsi od různých producentů. ❗️Riziko 2: Na Krétě to třeba funguje tak, že pěstitelé lisovně za lisování obvykle "platí" 10 % oleje z lisovaného množství místo penězi. Lisovna pak takto získaný olej levně prodá supermarketům. Olej stále nese legálně značku extra panenský, protože byl lisován za studena a kyselost má nižší než 0,8. Ale jeho chuť je směs z mnoha různých kvalit. Je možné, že část byla hodně kvalitní, ale část mohla být dost špatná. Zákazník kupuje průměr. ⁉️Příklad: Nedávno jsem na svém profilu tento dotaz řešil. Tázající v obchodně narazil na hezkou cenově dostupnou láhev řeckého extra panenského oleje. Kouknul jsem na webové stránky výrobce. Jedná se o lisovnu oleje na Krétě. Jejich webové stránky vypadají velmi hezky, jsou plné certifikátů, hezkých fotek a slov o vztahu s pěstiteli, šetrnosti k přírodě, dlouhodobé udržitelnosti atd. Ale laik z toho nepochopí, že prodávaný extra panenský olej je vlastně taková směska. Pozor! Tím nechci říci, že by takový olej byl špatný nebo nekvalitní! Někomu naopak taková neurčitá nevýrazná chuť může vyhovovat více než silné čisté oleje od konkrétních pěstitelů. Ty mají zpravidla vyšší podíl polyfenolů. To je ta látka, která dává oleji výraznou štiplavou, hořkou chuť, která přináší ten největší zdravotní přínos olivového oleje (má antioxidační a protizánětlivé účinky) a která olivový olej odlišuje od ostatních olejů. ❗️Rada na závěr: Co teda dělat, pokud chcete opravdu kvalitní nepančovaný extra panenský olivový olej přímo od pěstitele? Žel, když to najdete napsané na balení, ještě neznamená, že to je pravda. Dokonce ani cena není rozhodující. 😩 Nejlepší je, když pěstitele osobně znáte nebo ho zná ten, kdo jeho olej prodává. V Česku existuje několik e-shopů, kde si můžete kvalitní olivový přímo od pěstitelů zakoupit. Olivové oleje prodávají i na Rohlíku. :) Klíčové je, jak hodně věříte provozovatelům takových e-shopů, že to, co mají na webu uvedeno, je pravda. ⭕️Uklidnění: Asi jsme vás moc nepotěšil, že? Útěchou nechť je, že kontroly v EU probíhají opravdu přísné a to, co se píše na etiketách v supermarketech o složení oleje, by měla být pravda. Když tam bude extra panenský olej, bude to na 94 % opravdu extra panenský olej. Byť s největší pravděpodobností směs od různých producentů. ➕Bonusové informace: A pozor, když narazíte na text: "olivový olej z evropských oliv" nebo dokonce na "olivový olej s příměsí oliv z EU". To budou směsky nejen od různých prodejců, ale i z různých zemí, a ve druhém případě nejspíše i z Tuniska případně Turecka, které teď výrazně zvýšilo produkci olivového oleje. 😲 ‼️A ještě větší pozor si dejte na rafinovaný olivový olej či olivový olej z pokrutin! To je tzv. druhák, který se vyrábí ze zbytků po lisování panenského oleje a to po zahřátí na vysoké teploty a přidání řady chemikálií, aby se z toho ten olej ještě vymáčkl. Zdravého na tomto není vůbec nic! Někdo to používá na smažení, ale nepředpokládejte, že požíváním tohoto oleje děláte něco pro své zdraví. ⁉️A co jsem teď objevil v Lidlu na Krétě je pro mě novinka: "Olej z pokrutin s příměsí extra panenského oleje." To je past, co? Cena je třetinová oproti kvalitnímu oleji od pěstitele a tomu bude odpovídat i kvalita. 🥴 Tak teď už se tak snadno v obchodně napálit nenecháte a dokážete jednotlivá sdělení na balení rozklíčovat, že? 😃 ✅Spolu s Grokem jsem vám ty nejdůležitější informace vytáhl do infografik. Můžete si je uložit, vytisknout a využít, až půjdete na nákup olivové oleje pro vaši domácnost! 😍 Přeji dobrou chuť a pevné zdraví! ❤️👍💪 @skala_vit
🤖 Made with AI
2
5
1
25
3,088
🥗 CO NA TO MARGIT? (Epizoda 1) Exkluzivně pro členy naší komunity The Right Spotters! 🦅 Otevíráme pravidelnou týdenní rubriku, ve které se můžete obracet se svými dotazy na přední specialistku na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimákovou 👩🏻, které tímto také děkujeme za čas a ochotu sdílet svoji odbornost se členy The Right Spotters 🦅 Margit pro vás pro začátek rozebrala tyto tři zajímavé otázky: Čtenáři 👥: "Je ranní káva nalačno pro náš organismus opravdu tak zatěžující, jak se často uvádí?" Margit 👩🏻: "Ne, není, kvalitní rozsáhlá data nic takovéhoto nepotvrzují. To, ale neznamená, že někdo takto nemůže vnímat. Vždy je nejlepší vnímat a respektovat své tělo, vedle dat vycházet i z vlastních zkušeností. Pokud vám však káva nalačno nepřijde dobře — například způsobuje pálení žáhy, nervozitu či třes — je rozumné ji posunout za jídlo. Jo a já už pár let s kávou se smetanou začínám den." Čtenáři 👥: "Jsou celozrnné potraviny vždy jasnou výhrou, nebo hraje roli i marketing?" Margit 👩🏻: "Celozrnné potraviny nejsou automaticky vždy jasnou výhrou — záleží především na míře zpracování a složení. Pro většinu lidí jsou prospěšné minimálně zpracované obiloviny, jako třeba jsou jáhly, kroupy či ovesné vločky. Naopak extrudované chlebíčky, slazené celozrnné sušenky nebo pečivo z pečících směsí mohou být i přes označení „celozrnné“ spíš průmyslově zpracovanou potravinou než skutečně výživnou volbou." Čtenáři 👥: "Jaký je pohled doktorky Margit Slimákové na dlouhodobé půsty a jejich vliv na tělo?" Margit 👩🏻: "Jsem propagátorkou omezení počtu hodin, kdy se během dne jí — tedy některé formy přerušovaného půstu a to zejména v rámci terapií metabolických poruch. Dlouhodobé půsty moc nepropaguji. K postění by mělo patřit i určité zklidnění, které v našem běžném, hektickém režimu většina lidí nezvládne. Namísto prospěšného půstu je pak výsledkem často jen hladovění ve stresu." Chcete se dozvědět o problematice více? Margit se těmto tématům do hloubky věnuje na svém webu margit.cz/ a také na svém profilu na síti 𝕏: @MSlimakova Máte v hlavě otázku, na kterou byste rádi znali její odborný názor? Nenechávejte si ji pro sebe! 📩 Své dotazy nám můžete posílat buď do komentářů pod tímto příspěvkem, nebo ideálně přímo do Direct Message naší komunity The Right Spotters ✉️ 🦅 My z došlých otázek každý týden vybereme tři, na které se Margit zeptáme a poprosíme ji o její odborný názor. Těšte se na odpovědi. Nová epizoda vychází každý týden! 🗓️
2
2
11
1,071
Skvělý tip. Pomalu se tam blížím 😁
Pokud si stejně jako já myslíte, že nejlepší GTA byla dvojka (1999), pomalu se blíží věk, kdy vám zdravotní pojišťovna začne nabízet kolonoskopii, EKG, kontrolu krevního tlaku, cholesterolu, glykémie, funkce ledvin a jater, oční vyšetření nebo screening prostaty. Prevence je důležitá.
25
✍️
Prosímvás už několik dní se tu řeší zveřejňování neveřejných informací. Tak je opravdu rozdíl, když se publikují random neveřejné informace anebo informace s živých spisů trestního řízení v jeho neveřejné fázi! To první je jaksi vcelku běžná věc, to druhé je pošlapání právního státu a ústavních práv občana na zákonný a spravedlivý proces. NEEXISTUJE veřejný zájem na pošlapání ústavních práv občana. Kdo to dokáže bez uzardění tvrdit, je mentalitou východněji, než kdy byl kdokoli z páté kolony. Normální totalitní lump.
17
Vzhůru do nekonečna a ještě dál!
Jeden světelný den... Dnes, ve středu 18. listopadu 2026 přesně v 11:16:07 středoevropského času, překonala sonda Voyager 1 hranici, která ještě před půl stoletím patřila výhradně do říše vědeckofantastické literatury. Od Země ji dělí jeden celý světelný den – propast dlouhá přes 25,9 miliardy kilometrů. Když v této chvíli z řídicího střediska v kalifornské Pasadeně odešlou k sondě jediný příkaz, signál letící nejvyšší možnou rychlostí ve vesmíru k ní dorazí až zítra touhle dobou. Odpověď pak poletí stejnou štreku zpět. Jakákoli konverzace s nejvzdálenějším lidským výtvorem má od středečního dopoledne čtyřicetiosmihodinovou odezvu. Cesta na tuto metu trvala skutečnému Voyageru 1 přesně 49 let, 2 měsíce a 13 dní. Pokud si ale vypůjčíme jeho slavného fiktivního jmenovce, hvězdnou loď USS Voyager třídy Intrepid ze seriálu Star Trek: Vesmírná loď Voyager, dostaneme úplně jiné měřítko. Při své standardní cestovní rychlosti Warp 8, která odpovídá 1 024násobku rychlosti světla, by kapitán Janewayová a její posádka stejnou vzdálenost spolkli za 1 minutu a 24 sekund. A kdyby na to šlápli na maximální cestovní rychlost Warp 9,975, bylo by hotovo za necelých sedmnáct vteřin. Jenže zatímco fiktivní loď poháněla antihmota a dilithiové krystaly, reálný Voyager poháněla především lidská vynalézavost, odvaha riskovat a kosmická geometrie, na kterou se čeká téměř dvě století. Trik za stamiliony a dva otloukánci v předvoji Příběh Voyagerů nezačal v roce 1977, ale o několik let dříve u dvojice nenápadných předchůdců – sond Pioneer 10 a Pioneer 11. Právě ty musely jako první ověřit, jestli se dá vůbec proletět pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem bez fatální srážky a jestli brutální radiační pásy kolem plynného obra okamžitě neusmaží palubní elektroniku. Pioneery přežily, poslaly první zrnité snímky a otevřely dveře mnohem ambicióznější misi. Vědcům v NASA totiž hrála do karet mimořádná kosmická náhoda. Na konci 70. let se vnější planety Sluneční soustavy – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun – seřadily na svých drahách do oblouku, který nastává jen jednou za 175 let. Taková konstelace umožňovala využít metodu gravitačního praku: sonda přilétne k obří planetě, „ukradne“ jí nepatrný zlomek její oběžné energie, tím výrazně zrychlí a zároveň změní směr k dalšímu cíli, aniž by musela nést obří nádrže paliva. Původní velkolepý plán se jmenoval Grand Tour. Jenže po skončení programu Apollo přišlo v USA vystřízlivění a Kongres rozpočty na kosmonautiku drasticky seškrtal. Inženýři z Jet Propulsion Laboratory (JPL) ale program zachránili chytrým byrokratickým manévrem. Formálně mise osekali pouze na průlet kolem Jupiteru a Saturnu pod skromným názvem Mariner Jupiter-Saturn 1977. Konstrukci však navrhli tak bytelně, aby zvládla i zbytek cesty. Teprve půl roku před startem dostaly obě sondy jméno, které vešlo do dějin: Voyager 1 a Voyager 2. Technologický zázrak s pamětí menší než fotka na X Na svou dobu šlo o naprostý vrchol kosmického inženýrství, i když z dnešního pohledu působí parametry palubní techniky až dojemně. Na rozdíl od starších Pioneerů, které se musely kvůli stabilitě neustále otáčet kolem své osy jako setrvačník, dostaly Voyagery jako první sondy mířící k vnějším planetám plnou tříosou stabilizaci. Díky drobným tryskám a gyroskopům mohly držet svou velkou parabolickou anténu neustále zamířenou přesně na Zemi a zároveň pořizovat ostré snímky s dlouhou expozicí bez rozmazání. Veškerou logiku na palubě řídí tři zdvojené počítačové systémy (pro řízení letu, zpracování dat a stabilizaci), jejichž celková paměť činí méně než 70 kilobajtů. Pro představu – to je méně dat, než kolik zabere obyčejná komprimovaná profilová fotka tady na X. Data z přístrojů se tehdy neukládala na žádné polovodičové disky, ale na speciální osmistopý digitální magnetofon. Protože u Saturnu a dál už sluneční svit slábne natolik, že by solární panely neutáhly ani kapesní svítilnu, nesou sondy na výklopném rameni tři radioizotopové termoelektrické generátory (MHW-RTG). Ty mění teplo z přirozeného rozpadu plutonia-238 přímo na elektřinu. Při startu dávaly 470 wattů, v současnosti už jejich výkon klesl zhruba na polovinu. A pak je tu nejslavnější pasažér, kterého sonda veze na svém boku: Zlatá deska (Golden Record). Pozlacený měděný disk o průměru třiceti centimetrů sestavil tým kolem astronoma Carla Sagana jako vzkaz v láhvi pro případné nálezce z cizích světů. Obsahuje zvuky Země od šumění deště přes tlukot srdce až po pláč dítěte, hudební výběr od Johanna Sebastiana Bacha po Chucka Berryho, 115 zakódovaných obrázků a pozdravy v 55 jazycích – včetně češtiny, v níž zní přání: „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší.“ Sopky na Io, Bleděmodrá tečka a cesta do neznáma Voyager 1 odstartoval 5. září 1977 (o šestnáct dní později než Voyager 2, ale po rychlejší dráze ho brzy předehnal) a od samého začátku přepisoval učebnice astronomie. V roce 1979 prolétl kolem Jupiteru a odhalil věci, které nikdo nečekal. Na jeho měsíci Io objevil aktivní sopky chrlící síru stovky kilometrů vysoko – šlo o vůbec první důkaz aktivního vulkanismu mimo Zemi. K tomu přidal objev tenkého prstence kolem Jupiteru a detailní pohled na bouřlivou dynamiku Velké rudé skvrny. O rok později dorazil k Saturnu. Zde vědci obětovali jeho další cestu k Uranu a Neptunu ve prospěch těsného průletu kolem měsíce Titanu, který jako jediný měsíc ve Sluneční soustavě obklopuje hustá dusíkatá atmosféra bohatá na organické sloučeniny. Právě gravitační manévr u Titanu ohnul dráhu Voyageru 1 prudce vzhůru mimo rovinu oběhu planet a nasměroval ho přímo ven ze Sluneční soustavy (zatímco Voyager 2 pokračoval po původní trase a navštívil i Uran a Neptun). Na Valentýna roku 1990, ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů, se Voyager 1 na pokyn Carla Sagana naposledy otočil. Pořídil sérii snímků zvanou Rodinný portrét a na jednom z nich zachytil i Zemi. Vypadá na něm jako nepatrné, 0,12 pixelu velké smítko prachu zavěšené v paprsku rozptýleného slunečního světla – slavná Bleděmodrá tečka. Krátce nato řídicí středisko kamery natrvalo vypnulo, aby ušetřilo cennou energii i paměť pro další cestu. V srpnu 2012 pak sonda dosáhla dalšího historického prvenství: překročila heliopauzu, hranici, kde sluneční vítr ustupuje tlaku mezihvězdného prostředí, a stala se prvním lidským objektem v mezihvězdném prostoru. Šepot z temnoty a zázrak na dálku Udržet téměř padesát let starý stroj při životě v mrazivé prázdnotě je každodenní boj s fyzikou. Výkon plutoniových baterií klesá zhruba o čtyři watty ročně, a tak inženýři postupně odpojovali vše, co nebylo nezbytné k přežití. Vypnuli ohřívače jednotlivých přístrojů i většinu vědeckých senzorů. Aktuálně na palubě běží už jen poslední hrstka přístrojů – například magnetometr, senzor nízkoenergetických částic či subsystém plazmových vln. Fungují v teplotách hluboko pod bodem mrazu, na jaké je v 70. letech nikdo nikdy netestoval. Ještě neuvěřitelnější je způsob, jakým se se sondou domlouváme. Její vysílač má výkon pouhých 22,4 wattu – tedy zhruba jako obyčejná stará slabá žárovka. Po cestě dlouhé jeden světelný den dopadne na Zemi signál o nepředstavitelně nepatrném výkonu řádově miliardtiny miliardtiny wattu. Zachytit ho dokážou jen obří sedmdesátimetrové parabolické antény sítě Deep Space Network v Kalifornii, Španělsku a Austrálii (dnešní historický milník hlídala stanice v Madridu). Data ze sondy tečou rychlostí pouhých 160 bitů za sekundu – pro srovnání, u Jupiteru to bylo přes 115 kilobitů za sekundu. Že jde o inženýrský majstrštyk, se naplno ukázalo na přelomu let 2023 a 2024. Voyager 1 tehdy náhle přestal posílat srozumitelná data a chrlil k Zemi jen nesmyslný shluk jedniček a nul. Příčinou byl jediný vadný paměťový čip v letovém počítači. Inženýři v NASA dokázali na dálku – s téměř dvoudenním zpožděním každého pokusu – celý postižený kus softwaru přepsat, rozsekat ho na menší bloky a uložit do jiných volných zákoutí paměti. Sonda se probudila a pokračuje dál. A i když se později kvůli nouzovému přepnutí vysílače ještě nakrátko odmlčela, než ji technici opět zachytili, stále žije. Kruh se uzavírá: Návrat V'Gera Dnešní překročení hranice jednoho světelného dne tak není jen suchým zápisem do astronomických tabulek. Je to připomínka doby, kdy lidstvo dokázalo postavit stroje, které přežily své tvůrce i celé generace technologií. A když už jsme v úvodu srovnávali skutečný Voyager s tím startrekovským, nelze na závěr nevzpomenout na první celovečerní film Star Trek: Film z roku 1979, v němž se na plátna vrátila původní posádka kapitána Kirka. Právě v něm se k Zemi blíží obrovská, nebezpečná a záhadná inteligentní entita jménem V'Ger, která pátrá po svém Stvořiteli. Nakonec se ukáže, že v samotném srdci tohoto gigantického stroje vězí prastará pozemská sonda Voyager 6, kterou kdesi v hlubokém vesmíru zachytila civilizace živých strojů, opravila ji a dala jí vědomí – jen mikrometeority a kosmický prach na jejím plášti zakryly několik písmen původního nápisu. Skutečný Voyager 1 je dnes od Země jeden světelný den. Bude trvat ještě zhruba tři sta let, než dorazí k vnitřnímu okraji Oortova oblaku, a dalších třicet tisíc let, než jím proletí. Jestli tam venku jednou narazí na planetu živých strojů, nevíme. Ale i kdyby ne, svůj úkol už dávno splnil – dokázal, že i s výkonem žárovky a pamětí menší než jedna fotka se dá dohlédnout až ke hvězdám. Díky za přečtení @MornTheLurian
2
75
Pozdravy a zamyšlení od zakladatele The Right Spotters💭🦅 Dobrý den, tady NonDiaCritical🚚! Zdravím z beznadějně uplakaného Somersetu🇬🇧 všechny své bývalé followery a členy mé milované komunity TRS! Byl jsem požádán o krátké zamyšlení k dnešnímu výročí – Dni boje za svobodu a demokracii. Kdo mě zná, tak dobře ví, že krátce psát neumím. Navíc k tomu upřímně přiznávám, že – navzdory mému odchodu ze sociálních sítí – mě pohled na mnohá česká zpravodajství dnešních dnů nenechává v tomto ohledu vůbec chladným. Pohled přes kanál La Manche směrem k malebné české kotlině Vám navíc dává tu unikátní optiku "z povzdálí a odstupu", která je dle mého často velmi přínosná. A tak tady sedím v předvečer 17. listopadu, uprostřed země, která nezažila represe StB ani Jakešovy bojlery, a vzpomínám, jaké to bylo čekat s maminkou ve frontě na toaletní papír. Když se totiž nad českou krajinou na podzim snese ta zádumčivá tma a v ulicích měst se rozblikají první světla pouličních lamp, přichází listopad se svou zvláštní, mrazivou tichostí. Je to měsíc, v němž se v našem národním kalendáři střetávají stíny minulosti s křehkým světlem svobody. Blíží se 17. listopad – den, kdy se otevírají staré rány, ale především den, kdy se na chvíli zastavíme a ptáme se sami sebe, kam vlastně kráčíme. Když se ohlédneme zpět do roku 1989, vidíme obraz, který tehdy obletěl celý svět. Svět na nás hleděl s němým úžasem a obdivem. V ulicích našich měst tehdy nestály jen davy lidí... stála tam obrovská, čistá touha po nadechnutí. Byla to chvíle, kdy se zdálo, že dějiny ztratily svou dusivou tíhu a že lidský duch dokáže holýma rukama a s rozsvícenými svíčkami v bodavém mrazu přemoci i tu nejtemnější moc. Dnes, s odstupem let, se objevují hlasy, které se snaží tuto vznešenost zmenšit. Slýcháme cynické úvahy o tom, co všechno bylo jinak. O skrytých dohodách, o režisérech v pozadí a o StB tahající za nitky. A možná je na tom kus pravdy a lidské reálné politiky. Ale jako konzervativci víme jedno... národy nestojí na suchých policejních spisech. Národy žijí z mýtů, z velkých chvil hrdinství a z gest, která v daný okamžik dokázala strhnout miliony. A i kdyby byly některé příběhy přikrášleny prachem dějin a lidskou touhou po velkolepém vzepětí, jsou to právě tyto okamžiky, které drží národ nad vodou. Jsou to pilíře, o které se opíráme, když se dnešní česká společnost zmítá v malověrnosti, rozdělení a věčných vnitřních svárech. Přiznávám, že pohled na dnešní Česko občas bolí. Vidíme společnost roztříštěnou na ostrovy nedůvěry, unavenou každodenností, v níž se vytrácí úcta k řádu, pevným hodnotám a tradici. A zatímco levice – ve svých starých i nových podobách – s lehkostí boří a relativizuje to, co budovaly celé generace a s radostí šlape po historické paměti pod pláštěm domnělého pokroku, my v The Right Spotters komunitě máme jinou úlohu. Kdo jiný než my – lidé věrní hodnotám konzervativní pravice, řádu, svobodě jednotlivce a úctě k vlasti – by měl držet stráž nad tímto plamenem? Jsme tady od toho, abychom se nenechali strhnout vlnou laciného postmoderního cynismu, abychom nezapomínali na kořeny a abychom připomínali, že svoboda není nekonečný mejdan, ale těžce vykoupená odpovědnost. Vzpomeňme tedy letos 17. listopadu nejen s nostalgií, ale také s hrdostí a především se slušností k sobě samým. Budoucnost totiž nepatří těm, kdo historii přepisují nebo ji popírají, ale těm, kteří ji dokážou pochopit, unést její tíhu a předat ji dál a s rovnou páteří. A nezapomínejme. Protože dokud si pamatujeme, jsme svobodní. Post Scriptum: Nesmírně děkuji celému vedení komunity v čele s @DaveKunc , @TomasNaX ,@MornTheLurian , @Arkan08565538 a @skala_vit a vedení komunity NdC na Telegramu v čele s @JanaYorkPokorna a @DanutaMillaa a srdečně se těším na Vaše další vysílání pořadu #NaSklenku s panem inženýrem Vávrou @BlanikZ ! S přáním krásného svátečního dne, navždy Váš NonDiaCritical🇨🇿🚚🦅
2
1
30
1,030
Tohle text si za mě zaslouží pozornost i v případě, že nejsme fandové Star Treku. Nabízí pohled na aktuální společenské dění, ale úplně z jiného pohledu. Díky @MornTheLurian
Je socík budoucnost? Mornova polemika nad hvězdnou budoucností lidstva ​V The Right Spotters Bar dnes večer panuje nezvyklé ticho. Na čestném místě u pípy stojí nedotčená sklenka pravé saurianské brandy a šálek horkého Earl Greye. Připíjíme na muže, který dal hvězdné budoucnosti lidstva tvář, hlas i noblesu shakespearovského krále — na sira Patricka Stewarta. Jeho kapitán Jean-Luc Picard nebyl žádný upocený politruk s rudou páskou na rukávu. Byl to archetyp klasického západního důstojníka, aristokrata ducha, který ctil řád, tradici i osobní odpovědnost a přesně věděl, kdy je třeba tasit kord a kdy citovat klasiky. ​Právě tahle vzpomínka u stolu (TRS_lounge) rozproudila debatu, která skončila malým zázrakem. Morn — náš oblíbený štamgast, který za normálních okolností nevydá ani hlásku, přestože o něm celá stanice tvrdí, že nezavře pusu — odložil třetí sklenici synteholu, odkašlal si a spustil. ​Myslel jsem si, že ve Star Treku je komunismus... ​„Přiznám se bez mučení,“ začal Morn a rozhlédl se po baru, „že když jsem před lety poprvé koukal na Novou generaci, myslel jsem si, že Gene Roddenberry vlastně natočil reklamu na komunismus. Vždyť to sám Picard ve filmu První kontakt říká naplno: ‚Ekonomika budoucnosti funguje trochu jinak. Víte, ve 24. století peníze neexistují. Hromadění bohatství už není hnací silou našich životů. Pracujeme na tom, abychom zlepšili sami sebe a zbytek lidstva.‘ Každý zkrátka přijde ke zdi, objedná si čaj, replikátor mu ho vyrobí z ničeho a nikdo neřeší složenky. Říkal jsem si: takhle to tedy vypadá, když Marxovi vyjde rovnice. Jenže pak jsem se tomu světu podíval pořádně pod kapotu. A zjistil jsem, že se socialismem má společného mnohem míň, než se na první pohled zdá.“ ​Klasický marxismus ve dvacátém století zkrachoval na prostém faktu, který brilantně popsal Friedrich August von Hayek: bez soukromého vlastnictví a volných tržních cen nedokáže žádný centrální plánovač spočítat, kolik čeho vyrobit a jakou to má hodnotu. Socialismus se snažil silou přerozdělovat vzácné statky — a proto pokaždé skončil u prázdných regálů, přídělových lístků a ostnatého drátu. ​Federace ve Star Treku tenhle ekonomický rébus nevyřešila geniálním plánováním. Prostě ho obešla hrubou silou technologie. Díky ovládnutí fúze a antihmoty získala prakticky bezedný zdroj energie a s ním i schopnost skládat hmotu na subatomární úrovni. To není vítězství kolektivismu. Je to absolutní triumf inženýrského kapitalismu a technologické produktivity, která srazila mezní náklady na výrobu běžného zboží k nule. ​Když dojde energie, nastupuje trh ​Že jde o křehkou technologickou bublinu, a ne o zázračnou proměnu lidské přirozenosti, naplno ukázaly až seriály, které opustily sterilní palubu Enterprise. Jak trefně říká náš starý známý barman Quark: „Lidé jsou báječní, přátelští tvorové — dokud jim fungují holopaluby a replikátory. Ale vezměte jim pohodlí a uvidíte, jak rychle se z nich stanou divoši.“ ​Stačí, aby se loď Voyager ocitla sedmdesát tisíc světelných let od domova, odříznutá od energetické sítě Federace, a celá beztřídní utopie se zhroutí během jediného odpoledne. Kapitán Janewayová okamžitě zavádí replikátorové příděly — tedy de facto tvrdou měnu — a posádka začne čile kšeftovat s místními překupníky. A na stanici Deep Space Nine, kde se skutečný vesmír potkává na křižovatce obchodních tras, se za syntehol neplatí dobrým slovem, ale latinem — vzácným prvkem, který replikátor zkrátka vyrobit neumí. Vzácnost totiž nikdy nezmizí. Jen se přesune tam, kde končí možnosti kopírování. ​Ostatně i na samotné Zemi 24. století je to s tím „zrušeným majetkem“ poněkud ohebné. Picardova rodina vlastní staleté vinice ve francouzském La Barre, otec kapitána Siska provozuje vyhlášenou restauraci v New Orleans a James T. Kirk obývá v San Franciscu luxusní byt s výhledem na Golden Gate, nacpaný cennými starožitnostmi. Země není nafukovací. Pokud nemá každý nárok na vlastní zámek v Burgundsku, znamená to jediné: i v ráji hojnosti přežívá dědičné vlastnictví a stará dobrá aristokracie. A samotná Hvězdná flotila? Žádný rovnostářský spolek, ale nekompromisní hierarchická meritokracie, přes jejíž síto projde jen naprostá elita. ​Stačí se rozhlédnout kolem sebe dnes, v roce 2026. Stojíme na prahu vlastní replikátorové éry. Umělá inteligence, robotizace a automatizace brzy srazí cenu digitální práce, informací i základního spotřebního zboží téměř na nulu. Znamená to konec kapitalismu? Právě naopak. Novou elitní měnou se stane to, co algoritmus nevygeneruje: skutečná půda, lidský čas, poctivé řemeslo, vzácné suroviny — naše dnešní dilithium — a autentický zážitek místo syntetické náhražky. ​Holopaluba a syndrom poručíka Barclayho ​Největší naivita utopistů tkví v představě, že jakmile lidi zbavíte nutnosti vydělávat si na chleba, všichni se nadšeně vrhnou na studium kvantové fyziky, psaní symfonií a pilotování hvězdných lodí. Star Trek je ale k lidské povaze mnohem upřímnější, než se zdá. ​Ukazuje nám totiž poručíka Reginalda Barclayho — brilantního, leč neurotického inženýra, který propadne závislosti na holopalubě. Místo aby dobýval galaxii, zavírá se do simulace, v níž je neohroženým hrdinou a kde mu virtuální postavy zobou z ruky. A v seriálu Picard zase potkáváme Raffi Musikerovou, která i ve světě bez chudoby bydlí v přívěsu uprostřed pouště, utápí se v sebelítosti a vyčítá Picardovi jeho „privilegovaný“ dům. ​Tohle je nejpřesnější proroctví budoucnosti, jaké kdy sci-fi nabídla. Když většinové populaci dáte moderní „replikátor“ v podobě štědrých sociálních dávek a k tomu „holopalubu“ složenou z TikToku, virtuální reality a umělých AI společníků, nevychováte generaci renesančních objevitelů. Stvoříte dvourychlostní civilizaci: úzkou vrstvu hyperambiciózních tvůrců na kapitánském můstku a obrovskou masu pasivních konzumentů digitálního opia, kteří ztratili jakýkoli důvod ráno vstát z postele. ​Je snadné být svatým v ráji ​Morn dopil sklenici, střelil pohledem ke dveřím baru a vytáhl větu kapitána Benjamina Siska z Deep Space Nine, kterou by si měli vytesat nad vchod každého evropského ministerstva: „Na Zemi nejsou žádné problémy. Je snadné být svatým v ráji.“ ​Občané Federace v bezpečném jádru impéria, chránění planetárními štíty a živení nekonečnou energií, si mohou dovolit přepych moralizování a posthistorického pacifismu. Jenže tam, kde končí bezpečný perimetr a začíná syrová realita — tváří v tvář dravému obchodu Ferengů, imperiální rozpínavosti Cardassianů nebo totálnímu kolektivismu Borgů —, vás ušlechtilé fráze nespasí. Tam rozhoduje odstrašující síla, pevné hranice a odhodlání bránit vlastní civilizaci. ​Zní vám to povědomě? Přesně takhle žila západní Evropa posledních třicet let. Uzavřeli jsme se do vlastní bubliny Nové generace, budovali sociální stát, regulovali každý výdech a tvářili se, že dějiny skončily — jen proto, že naši bezpečnostní hranici hlídal někdo jiný a levnou energii se zbožím nám dodával zbytek světa. Teprve teď, když se drsné pohraničí vrátilo až k našim dveřím, zjišťujeme, že v reálném vesmíru svatost bez síly nefunguje. ​Závěrem: Socík možná přijde, ale vpřed nás požene krize ​Morn se zvedl ze židle, pokynul k prázdnému křeslu u pípy, kde dnes v duchu sedí kapitán Picard, a pronesl poslední myšlenku, než se znovu ponořil do svého pověstného mlčení: ​„Možná že v budoucnu nějaký ten ‚socík‘ opravdu nastane. Až nám technologie a umělá inteligence zlevní přežití na drobné, společnost se o základní střechu nad hlavou a plný talíř nejspíš postará. Ale nenechte se mýlit — tohle není motor dějin. Kdyby záleželo jen na pohodlném přerozdělování v ráji, lidstvo by už dávno shnilo na holopalubě. To, co nás i ve hvězdné budoucnosti skutečně požene vpřed, bude pořád totéž jako v dobách pazourku: krize, střet s neznámým a tvrdá konkurence. Protože bez tlaku zvenčí a bez soutěže o to být nejlepší nevznikne ani warp pohon, ani Hvězdná flotila.“ ​Na zdraví, kapitáne — a latinum si raději držte v kapse. @MornTheLurian
2
88
Nic lepšího dneska už asi číst nebudu. Přestanu se smát tak za týden. 😃😃😃
Replying to @DadikMusil
Nemáte pravdu, je to lež. Přečtěte si ten zákon. Od poplatku je zcela osvobozena firma, která nevlastní ani neužívá vůbec žádný přijímač – tedy nejen klasický televizor, ale ani žádný počítač, tablet, chytrý telefon s internetem.
40
17
1
684
43,100
Sny se plní nejen o Vánocích 😍 V listopadovém živém vysílání na @TRS_BAR budu mít tu čest moderovat Spaces s panem inženýrem Radovanem Vávrou, který mi změnil pohled na investování i pohled na trend EV. Přijďte na pohodový rozhovor #NaSklenku
Když přijde řeč na ekonomiku📊, málokdo umí věci podat tak trefně jako pan inženýr RADOVAN VÁVRA @BlanikZ , který přijal pozvánku do našeho dalšího dílu vysílání pořadu NA SKLENKU. 🥃🦅 Do křesla našeho space s pořadovým číslem #9 tedy usedá osobnost, jejíž hluboký vhled do ekonomických témat má na naší scéně málokdo. Čeká nás přímá debata bez filtru o stavu hospodářství, reálných příležitostech k růstu a o tom, kam se naše společnost posunula od listopadu 1989.🔥 Žádné prázdné fráze, jen rovný pohled na věc. Nalijte si něco dobrého a užijte si s námi hezký a jistě přínosný večer.🍷 🗓 Neděle 29. listopadu 2026 🕕18:00 SEČ 🔔Nezapomeňte si prosím nastavit upozornění🔔 📍Živě na @TRS_BAR 🦅 🔗 teapawt.net/i/spaces/1onzNzrgYqMaJ… #TheRightSpotters #RadovanVávra #Ekonomika #Business #Live #NaSklenku
2
4
517
Včera večer kolem 22:20 (SEČ) se stalo něco, na co se čekalo roky 🚀 SpaceX poprvé v historii chytila věží loď Starship po návratu z oběžné dráhy. Ne booster, ale samotnou loď, tedy horní stupeň, který letí až na orbitu. Pojďme si říct, jak se sem došlo, jak to funguje a proč je to tak velká věc 👇 Trocha historie 📜 Všechno začalo 21. prosince 2015, kdy první stupeň Falconu 9 poprvé přistál zpátky na zemi. Tehdy to vypadalo jako sci-fi, dneska je to rutina, ale pro mě stále naprosto ikonický záběr 😁 Je neuvěřitelné, že to člověk mohl pozorovat naživo a výskal jsem jako bych ty rakety sám stavěl 🤣 Rekordman, booster B1067, má za sebou už 37 letů. Jenže horní stupeň Falconu se pořád po každém startu zahazuje. A tady přichází Starship. Starship a Mechazilla 🏗️ Starship má být první raketa, která je znovupoužitelná celá. Dole booster Super Heavy s 33 motory Raptor, nahoře loď Starship se šesti Raptory. 13. října 2024 při 5. letu chytila startovní věž (přezdívaná Mechazilla) poprvé booster do svých „hůlek“. Kdo to tehdy sledoval, ví, jaký to byl šok 🤯 a pocity byly podobné, jako při prvním přistání Falconu. Celkem SpaceX takhle chytila tři boostery první generace a dva z nich už znovu letěly. Teď k letu 15 🚀 Start byl v pátek ve 23:47 (SEČ) ze Starbase v Texasu. Booster měl letět zpátky do věže, ale nedopadlo to. Zpětný zážeh skončil předčasně kvůli alarmu na nízké množství paliva, palubní systém vyhodnotil, že booster není tam, kde má být a záchyt sám zrušil. Booster místo věže zamířil nad Mexický záliv, tam přistávacím zážehem zastavil nad hladinou a pak ho zničil autodestrukční systém. Přesnou příčinu SpaceX ještě vyšetřuje. Cesta lodi 🛰️ Loď mezitím pokračovala na orbitu a vypustila 26 družic Starlink V3. Pak skoro den kroužila kolem Země. Po 14 obletech zažehla jeden Raptor na zhruba 10 vteřin, zpomalila a vrhla se zpátky do atmosféry. Před žárem ji chrání asi 18 000 šestiúhelníkových keramických dlaždic 🔥 Dolů nepadá špičkou napřed, ale „na břicho“ (bellyflop), jako parašutista. Na raketě, která se vrátila si můžete všimnout krásného zabarvení ocele na této straně 🙂Směr si řídí čtyřmi klapkami. A teď finále 👇 Nad Mexickým zálivem loď udělala závěrečný oblouk, prolétla mraky nad Starbase a zažehla tři Raptory. Překlopila se do svislé polohy, zpomalila, postupně vypínala motory ze tří na jeden… a ramena Mechazilly se kolem ní sevřela 🤞➡️🥳 Od zážehu po záchyt to podle SpaceX trvalo jen asi 18 vteřin. Celý let od startu po návrat zabral zhruba 22,5 hodiny. Proč chytat do věže a nedat lodi prostě nohy? 🤔 Nohy něco váží a každý kilogram navíc na raketě je kilogram nákladu, který neodvezete. Když „nohy“ zůstanou na věži, raketa je lehčí a po záchytu je rovnou tam, odkud zase startuje. Žádné převážení z oceánu ani z přistávací plochy. Z technického pohledu je na tom krásné právě tohle: složitost se přesunula z rakety na zem, kde její váha nikomu nevadí 😁 Co to znamená? 🤑 Plně znovupoužitelná raketa = obě části letí znovu, nic se nezahazuje. Cena za start může jít výrazně dolů a starty můžou být častější. A taky pro mise na Měsíc 🌕 a na Mars 🔴 Starship se má na orbitě tankovat z dalších Starshipů. Bez lodí, které se rychle vrací a znovu letí, by to nešlo. Booster snad příště, teď se slaví 🥳🍾 David Kunc @DaveKunc
4
4
2
39
1,135
To je skvělý 🤣
Finská 🇫🇮 politická reprezentace, když se dozvěděla, že rusáci 🇷🇺 chtějí aby Finsko vystoupilo z NATO. Kolorováno 😃 Dobré ráno…..☕️😎
1
27
Ke Dni válečných veteránů vám chci představit mého pradědečka. Majora generálního štábu Roberta Růžičku. Později plukovníka in memoriam. Chlapa, co se narodil do špatné doby. Jeho rodina přišla o vše a on i o život.
9
7
153
2,392
Už tento měsíc vyjde na xn--aktuln-sta08b.cz další článek od zakladatele naší komunity Nondiacriticala v jeho pravidelné rubrice Anglický deník řidiče náklaďáku! 🗞🚚🇬🇧 Z původního rozpočtu 17,5 miliard liber je dnes astronomických 48 miliard! Vítejte na Hinkley Point C – v největší finanční černé díře moderní Británie. ☢️💷🗑 ​Měla to být výkladní skříň britské energetiky. Místo toho je to nejdražší přehlídka byrokracie, ekologického vydírání a těžkotonážní anglické apatie, kterou Nondiacritical dlouhodobě pojmenovává jako "socialismus s britskou tváří". Zatímco zelené organizace a jejich armády právníků roky řeší "akustickou diskotéku pro lososy" a s mlaskáním sobě vlastním sosají z rozpočtu další a další miliony liber, na stavbě pět dělníků přesouvá jednu paletu z místa na místo a skladník bere víc než učitel, zdravotní sestra, nebo senior manager v soukromé firmě. ​ ​👇 Malá ochutnávka z článku: ​"To, co mi kamarád přímo z nitra téhle mašinérie popsal, nepřipomíná výstavbu klíčového energetického díla v moderní kapitalistické zemi, ale spíš ryzí socialismus. Zelené šílenství a přebujelá byrokracie, kde ruka neví, co dělá noha... ale zúčtování na konci měsíce proběhne s královskou přesností. V Británii se peníze neztrácejí v drobných krádežích – mizí elegantně, ve velkém a zabalené do vznešených frází o zelené budoucnosti." Nenechte si ujít již brzy na xn--aktuln-sta08b.cz
1
2
1
11
1,631
Chtěl bojovat proti nacismu. Skončil v sovětském gulagu. Když se dostal do Británie, zdraví mu nedovolilo bojově létat. Přesto našel způsob, jak sloužit. Imrich Gablech — muž, kterému po válce doma přitížilo právě to, že patřil k RAF. ČTVRTEČNÍ HISTORICKÉ OKÉNKO TRS_BAR IMRICH GABLECH: Z GULAGU DO RAF. A POTOM DOMŮ. 1. SVÁTEK, KTERÝ NENÍ JEN NÁŠ Jedenáctého listopadu mám svátek. Tentokrát bych ale rád věnoval pozornost lidem, na které se snadno vzpomíná při slavnostním nástupu a mnohem hůř v obyčejném životě. Válečným veteránům. V 11 hodin 11. listopadu 1918 vstoupilo v platnost příměří s Německem a zastavilo boje na západní frontě. Nebyl to ještě mír pro celý svět. Z tohoto data ale vyrostl den vzpomínky na padlé i poděkování těm, kteří se vrátili. Červený vlčí mák připomíná oběti války, nikoli její krásu. Na stejný den připadá svátek Martina z Tours, někdejšího římského vojáka. Podle křesťanské tradice rozdělil svůj plášť a polovinu dal promrzlému chudákovi. To není původ Dne veteránů. Pro mě je to ale pěkná připomínka, že vedle odvahy potřebujeme také obyčejnou lidskou pomoc. 2. ODLET, KTERÝ NEVEDL DO BEZPEČÍ Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 ve slovenském Hrachovišti. Stal se vojenským pilotem a s rozpadem Československa se nesmířil. Sedmého června 1939 odletěl s dalšími sedmi letci ze Slovenska do Polska. Osm mužů, čtyři letadla, rozhodnutí pokračovat v odporu proti nacismu. Jenže v září přišla válka. Polsko napadlo nacistické Německo a 17. září z východu také Sovětský svaz. O den později Gablecha zajala Rudá armáda. Následovalo vyšetřování NKVD, obvinění ze špionáže a nucené práce. V sovětských táborech strávil bezmála dva roky. Tvrdá práce, hlad a vyčerpání nebyly krátkou epizodou, kterou by šlo po propuštění prostě nechat za sebou. Jejich následky si odnesl do dalšího života. V povodí Pečory pracoval na stavbě železnice směrem k Vorkutě. Když se v táboře v roce 1941 vzbouřili polští vězni, byl označen za jednoho ze strůjců a dostal dalších deset let nucených prací. To byl uložený trest, nikoli doba, kterou nakonec odseděl. Za těmi čísly byl mladý člověk, který odešel bojovat proti nacismu a místo toho se stal vězněm jiného represivního režimu. Zlom přišel až po německém útoku na Sovětský svaz v roce 1941. Gablech byl propuštěn a přes Archangelsk se dostal do Británie. Dorazil tam 13. října 1941. 3. SLUŽBA NEMUSÍ MÍT PODOBU LETECKÉHO SOUBOJE Vstoupil do RAF a připravoval se k létání u československé bombardovací jednotky. Jenže zdravotní stav ho z výcviku vyřadil. V Británii se bojových letů nezúčastnil. Je důležité to říct přesně — jeho příběh nepotřebuje přikrášlovat. Ve vzpomínkách popsal, jak při přistávání ztratil vědomí. Probral se ještě ve vzduchu, zvládl letadlo znovu zvednout, ale při dalším přistání omdlel znovu. Není to scéna, kterou bych mu musel domýšlet pro větší napětí. Je to jeho vlastní svědectví o tom, že odhodlání někdy nestačí. Tělo už prostě nemůže. Od října 1943 působil jako letištní kontrolor, tedy dispečer. Sloužil na základnách, odkud operovali také českoslovenští stíhači. Místo v letadle vystřídala odpovědnost na zemi. A právě tady se chci na chvíli zastavit. Když mluvíme o veteránech, vybaví se nám obvykle boj, vyznamenání a velká vítězství. Jenže armáda potřebovala také lidi, jejichž práci nebylo tolik vidět. Gablechova služba neskončila tím, že nemohl nastoupit do bojového letadla. Pokračovala jinak. 4. DOMŮ SE VRÁTIL. KLID TÍM NEZÍSKAL. V srpnu 1945 se vrátil do Československa. Znovu sloužil u letectva a v Havlíčkově Brodě se později vrátil i k pilotní službě. Není tedy pravda, že už nikdy nelétal. Po únoru 1948 se ale jeho západní služba stala přítěží. V roce 1949 byl odstraněn z aktivní služby, v roce 1951 zatčen a vyšetřován. Následovala léta civilních zaměstnání a ústrků. Země, za jejíž osvobození odešel do zahraničí, se k němu obrátila zády. Částečné rehabilitace se dočkal už v šedesátých letech, dalšího uznání po listopadu 1989. Zemřel 16. prosince 2016 ve věku 101 let. Nechci z něj dělat postavu bez slabostí ani mu vymýšlet myšlenky. Stačí mi ten skutečný osud. Člověk může válku přežít, a přesto její následky nést ještě dlouho. A návrat domů nemusí znamenat konec jeho zápasu. Za mě tedy patří k 11. listopadu nejen květina a poděkování, ale také zájem o ty, kteří žijí mezi námi. O jejich zdraví, rodiny a obyčejné starosti. I druhý den, kdy už slavnost skončila. Co můžeme udělat pro to, aby naše úcta k veteránům nekončila odložením vlčího máku? Martin @Sikkim76 ZDROJE A DALŠÍ ČTENÍ Jiří Rajlich, VHÚ Praha — životopis a služba: vhu.cz/zemrel-brigadni-gener… ÚSTR — věznění a poválečný osud: ustrcr.cz/uvod/vzdelavaci-pr… VHÚ Slovensko — vojenská služba a časová osa: vhu.sk/odisiel-posledny-hrdi… Britský Národní archiv — zápis vlády z 11. listopadu 1918: nationalarchives.gov.uk/expl… Vatican News — Martin z Tours a tradice rozděleného pláště: vaticannews.va/en/saints/11/… Gablechovy vzpomínky, fotografie a zvukové ukázky — Paměť národa: pametnaroda.cz/cs/gablech-im… FOTOGRAFIE Imrich Gablech při natáčení vzpomínek, červenec 2009. Zdroj: Paměť národa / archiv sběrače; fotograf neuveden. Původní barevný portrét, bez našich úprav. pametnaroda.cz/cs/gablech-im… Pietní akt ke Dni veteránů na pražských Olšanech, listopad 2009. Nejde o snímek Imricha Gablecha. Foto: Krokodyl; technické úpravy zveřejněné verze: Arbeiterreserve / Wikimedia Commons, CC BY 3.0. Z naší strany bez dalších úprav. commons.wikimedia.org/wiki/F… creativecommons.org/licenses… Zakladatel: NONDIACRITICAL • Podpora: @DaveKunc/David Kunc
1
1
1
6
510
Premiér Babiš a vicepremiér Havlíček navštívili CIIRC ČVUT. Viděli humanoidní roboty, inteligentní 3D tisk i výrobu nové generace, kde AI řídí a optimalizuje procesy. Představil se i Robot George, první český výrobce humanoidů. Je dobře, že se vrcholní politici zajímají o vědu, která má reálný dopad na průmysl. Česko stojí na výrobě a bez automatizace a AI ji v konkurenci neudrží. Jenže návštěva laboratoře je ta snadná část. Těžší je zajistit, aby se výsledky dostaly do firem, aby talenty neodcházely do zahraničí a aby věda nebyla závislá jen na evropských dotacích. Pokud to vláda myslí s podporou inovací vážně, chceme vidět konkrétní kroky: méně byrokracie, rychlejší cestu od výzkumu k výrobě a stabilní financování. Co by podle vás pomohlo nejvíc? David Kunc @DaveKunc
5
2
16
877
Tomáš retweeted
Jako matce se mi úplně sevřelo srdce. Policie pátrá po patnáctileté a šestnáctileté dívce. Obě jsou cizinky. Jedna zmizela už v září. Nemůžou spolu ty případy souviset? Ať se holky najdou. 🙏🏻
2
8
51
7,861
Dcera šprtá život a dílo Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Hrozí, že ji z toho zítra učitel tasí. Ptám se jí, jestli ví, co se stalo 17. Listopadu. Prý něco se studentama. Ale to ještě nebrali. "Táto, letos nastupujou Habsburkové k moci. Ten 17. Listopad byl až pak, ne?" Až tady bude někdo zase vykládat, jak potřebujeme víc inkluze, mobily dostat ze škol, líp zaplatit učitele, zakázat školám komunikovat na whatsupu, zakázat dětem pracovat s AI a podobný klíčový věci, tak já říkám, že ostře nesouhlasím. My potřebujeme nějakého borce, který ten náš šílený systém základek, přijímaček a biflování hovadin rozkope od základu. Je mi úplně jedno, z jaký strany bude. A ano. Zanedbal jsem výchovu a napravím to.
79
24
2
582
30,789
Blbá nálada a světlo na konci tunelu! Václav Havel kdysi pojmenoval jeden z problémů české společnosti jako „blbou náladu“. Pocit frustrace, nedůvěry a bezvýchodnosti. Přesvědčení, že věci nejdou správným směrem a že jednotlivec stejně nemá možnost nic změnit. O několik desetiletí později se nabízí otázka, zda se nám tato nálada nevrací. Možná je dokonce součástí naší DNA. Když se podíváme na dnešní Evropu, vidíme několik souběžných krizí. Slábnoucí střední třídu, která přitom představuje jeden ze základních pilířů stabilní demokracie. Lidi, kteří pracují, podnikají, vychovávají děti a nesou podstatnou část nákladů fungování státu. Místo podpory jejich aktivity ale stále častěji diskutujeme o tom, kde zdanit další úspěch a komu výnosy přerozdělit. Sektorové daně, mimořádné odvody, regulace a rostoucí sociální stát. Kde končí solidarita a začíná trestání úspěchu? Co se stane se společností, ve které se přestává vyplácet být aktivní, podnikavý a odpovědný? Podobně se proměňuje náš vztah k médiím. Chceme kvalitní informace a nejlépe zadarmo. Vadí nám zavádějící titulky, paywall a současně obviňujeme média, že rozdělují společnost. Přitom naši rodiče běžně platili za noviny a považovali informace za hodnotu. Kdy jsme dospěli k přesvědčení, že práce druhých má být bezplatná, zatímco my sami za svou práci očekáváme odpovídající odměnu? Do toho přichází stále naléhavější otázka mezigenerační odpovědnosti. Státní rozpočty hospodaří se schodky, mandatorní výdaje rostou a politická odvaha k nepopulárním rozhodnutím se vytrácí. Dnešní generace chce zachovat své výhody, politici chtějí být znovu zvoleni a účet postupně předáváme našim dětem. Stát přebírá stále více odpovědnosti za naše životy, zatímco my si pomalu odvykáme přemýšlet o tom, co můžeme udělat sami, pro svou rodinu a komunitu. Sociální síť je nezbytná, ale neměla by se stát náhradou osobní odpovědnosti. Možná právě tady se rodí hlubší krize důvěry. Nedůvěra v instituce, politiku, média i pravidla, která by měla platit pro všechny stejně. Když lidé přestanou věřit, že jejich úsilí má smysl, že systém je spravedlivý a že budoucnost může být lepší, přichází frustrace, rezignace a ona pověstná blbá nálada. Nechci končit pesimisticky. Možná totiž není řešením hledat další politickou stranu, která nám slíbí, že všechno napraví. Možná je čas změnit samotný pohled na fungování společnosti. Méně spoléhat na stát a více na vlastní schopnosti, rodiny, sousedství, občanské iniciativy a místní komunity. Vrátit hodnotu práci, odpovědnosti, podnikavosti, dobrovolnictví a vzájemné důvěře. Neodmítat solidaritu, ale postavit ji na zdravých základech. Tradiční politické strany a zavedené instituce zjevně nedokážou na všechny tyto změny reagovat. To ale nemusí znamenat konec. Může to být příležitost začít jinak. Nečekat, až někdo nahoře změní společnost za nás, ale začít ji měnit odspodu. V tomto směru tu má zajímavou úvahu a post @skala_vit . Možná nepotřebujeme jen nový rozpočet, novou vládu nebo novou politickou stranu. Možná potřebujeme novou společenskou dohodu o tom, jak chceme žít. Evropa čelí krizím od nepaměti. Vždy jsme z ní vyšli silnější. Je důvod si myslet, že tentokrát to bude jinak? Za mě ne! Jakou vidíte Evropu za 10, 20 let a máte blbou náladu? @TomasNaX
🤖 Made with AI
5
3
14
518