hosti!

Právě jsme vypsali nové podzimní semináře pro nové zájemce o hostitelskou péči v Praze a Brně, moc rádi vás poznáme, přijďte! hostitelskapece.cz/akce-a-vz…

Hostitel se nestává náhradním rodičem, nabízí dítěti možnost trávit spolu čas, prožívat dlouhodobý vztah, který může pokračovat i do dospělosti. Hostitelská péče může být pro dítě opravdovou školou života, kde se naučí dávat i brát, být zodpovědný za vztah. #hostitelka

Pro vás je každodenní obyčejný život možná někdy nuda, ale pro děti v ústavní péči je žití obyčejného každodenního života velkou potřebou. V dětském domově se to nenaučí, proto v dospělosti tak často končí na okraji společnosti. Chceme to změnit, jdete do toho s námi? #hostitelka

Se středním věkem a nějakou mírou finančního dostatku mi často přichází jedna myšlenka. Myšlenka na potřebu nebejt jen tak, nestát se dalším mravencem, co vznikne, konzumuje a pak zanikne. Kde je ten rozdíl, ta přidaná hodnota? A vychází mi z toho jediný: pomoc a angažovanost. 🤍

Kamarádka hostitelka mi píše: “Tvl jedu na Kollárovce! Do Jičína. To dítě musíš fakt milovat!” Já: “?” Ona: “L. to poslouchal s rodiči jako malý, zná ty texty nazpaměť, tak jsem mu koupila lístky k narozkám. :)“ Hostitelství rozšiřuje obzory! 😎🤍

Tak tu naši 18letou B. pozvali, aby řekla něco o vlastní zkušenosti dítěte v hostitelce. No, co vám budu povídat, ani jedno oko…a tak dále. “To dítě bude konečně mít někoho, komu může věřit, někomu na něm bude záležet a hlavně nebude samo. Nikdo nemá být sám a děti už vůbec.” 🫶🏾

Co to chce, abyste se mohli stát hostitelem, ptáte se? Velké srdce. Čistý rejstřík. Zdraví. Stabilní osobnost. Práci, která vás baví a uživí vás, a občas uživí i krk, či dva navíc. Čas. Představu, jak krásně speciální ta děcka z děcáku jsou. S tím posledním umíme pomoci. Napiš!🤍

“A ty chodíš do práce ráda?” ptá se mě v děcáku O. “No jo, dělám většinou to, co mě baví. Dost často se úplně těším na další den.” Zamyslí se: “Seš divná. Naši se nikdy netěší do práce.” Děti z děcáku mají jiný bubliny. Pusťte je do té vaší! Hostěte! 🤍

Čtyři děcka na Vyšehradě. Vykládám těm “mým” dvěma děcákovým o místním hřbitově a přímo se dmu pýchou, že jim můžu říct, že tam má hrobku i naše rodina. N: “A můžu se na něco zeptat?” Já (potěšeně): “No jasně!” N: “Co je to panenská blána?” Tak nic. Ale i tak je o něco chytřejší.

Flexibilita. Možná nejdůležitější vlastnost hostitele. A ne ta logistická, ale především osobnostní. Protože spousta věcí nepůjde tak, jak jste si představovali. Budete muset přijímat, bruslit, balancovat, pouštět i odpouštět. A stejně to je krásný. 🤍

Zuzka jim říká “ty moje kukačky”. 3 děti z děcáku, které k nim pravidelně jezdí. Na víkendy, dovolené, prázdniny. Zuza není žádná královna alternativy, žijící v domku připomínajícím rumunské hospodářství. Je to moderní baba se švédským mužem, co se rozhodla hostit. Můžeš i ty! 👨🏼‍🤝‍👨🏿

Nákupy s dětma. V OBI se N. divně ovíjí kolem vánočního stromku. “Co děláš, prosím tě?” On: “Jebu to tady.” Krásy hostitelské péče za 500. 😁

I když svý narozeniny zas moc neprožíváš, stejně zaznamenáš, kdo přál první, že jo. A zatímco bio dětem to musel opět taktně připomenout manžel, ta hostitelská láska B. napsala nejen jako první, ale ještě tak krásný přání, že o ničem pro jednou ani na pikosekundu nepochybuješ. 💐

Sotva s T. zevrubně probereš čerstvě vyfasované napomenutí ředitele za vapování na školním záchodě, nahlásí ti vychovatel z děcáku, že si to děcko zavapovalo přímo u něj v autě. Ano, jsou v hostitelce jisté situace, kdy máš pocit, že si furt jenom tak plácáš játra.

Dám jí tu hubičku na dobrou noc a moje hostitelská Z. vypráví: “V děcáku, jak už jsou děti starší, tety chodí dát dobrou noc jen malým. A my velký, který tam jsme už roky a dřív za náma tety taky chodily, pořád čekáme. A vidíme jen stín projít kolem našich dveří.” 🤍

Ukládám “svou” hostitelskou Z. k spánku a ona se ke mně hrne s hubičkou. Trochu zaváhám, je už “velká”, políbíme se na tváře. Já: “Netušila jsem, že bys o to stála.” Ona: “To by měla být samozřejmost!” 😁 A vypráví.

Jsou dny, kdy v hostitelské péči člověk tápe. Je to tři roky, kdy jste se stali hostitelem. B. už mezitím oslavila 18iny. Desítky hodin telefonování, společně stráveného času, radosti, pocit, že to máte lehce pod kontrolou a pak najednou z voleje dvojka z chování. 🤔 Nevím, dál.

“Lenko, úkoly, jdem dělat úkoly!” tahá mě za ruku Z. sotva sundám kabát v atriu děcáku. Ne, není studijní typ. Úkoly jsou zástupný. Chce mou pozornost pro sebe. Ty děcka nepotřebují tvoje hračky, aby sis vylepšil karmu před Vánoci. Ocení tvůj čas. Tak až to na tebe přijde: Hosti!

Do hostitelky nemůže člověk jít se záměrem páchat dobro a s očekáváním neskonalého vděku. Hostitelka, to je srdce otevřené pro všechny eventuality vývoje. Srdce, které nesoudí. A ten vděk, přátelé, ten často taky probíhá, jen někdy takříkajíc na pozadí.

Takhle od stolu by se mohlo zdát, že to je s těmi smráďaty z děcáku těžký. Ale ono je to s nimi dost často i lehký! Narozdíl od vaší domácí puberťačky ta vaše neméně milovaná puberťačka z děcáku je upřímně ráda, že se jdete podívat na trénink a nestydí se za vás! Kdo z vás to má?