Jan Ludvík

Pár poznámek k memorandu mezi USA a Íránem (a tomu, co v něm chybí): 🟢 Memorandum nezmiňuje ani íránský balistický program, ani podporu proxy sil v regionu, přičemž paragraf 13 jasně implikuje, že tato témata nebudou předmětem jednání o finální dohodě. S touto interpretací jsou v souladu i poslední Trumpovy komentáře na toto téma („If other countries have them, it’s a little bit unfair for them not to have some.“). Trump přitom opakovaně tvrdil, že zahrnutí těchto omezení je klíčovým americkým požadavkem, a od Obamovy JCPOA odstoupil v roce 2018 mimo jiné s argumentem, že problém balistických střel neřešila. 🟢 60 dní na vyjednání finální dohody (para 3) je extrémně krátká doba (pro srovnání: od uzavření prozatímní JPOA v r. 2013 to trvalo téměř dva roky, než se v r. 2015 podařilo dojednat Obamovu JCPOA). Íránci jsou známí tím, že jednání protahují, a je zde reálné riziko, že americká administrativa nebude mít trpělivost na dojednání dostatečně důkladných monitorovacích a verifikačních mechanismů. 🟢 Uvolnění Hormuzského průlivu (para 4+5) je samozřejmě skvělá zpráva pro světovou ekonomiku, nicméně je potřeba vždy zdůraznit, že se jedná o řešení problému, který před válkou neexistoval (a těžko to tak vydávat za „úspěch americké operace“) + formulace para 5 odpovídá íránské interpretaci, že po vypršení 60denní lhůty může Teherán (potenciálně v koordinaci s Ománem) začít opět vybírat poplatky (pravděpodobně formálně rámované jako environmentální/koordinační poplatky, nikoliv mýtné). Je tak dost dobře možné (i když ne jisté), že Írán v tomto směru bude i po válce disponovat ekonomickým nástrojem, který před ní neměl k dispozici, a k předválečnému režimu se už nevrátíme. 🟢 Výjimek ze sankčního režimu umožňující export ropy se Teherán dočká hned po podpisu memoranda (para 10), přístup k zmrazeným finančním prostředkům by měl pak Írán získat v rámci implementace memoranda (para 11), tedy ještě před uzavřením finální dohody (ale dle Bílého domu „vázáno na výkon“). Toto je bezesporu velkým úspěchem íránských vyjednávačů a pro Írán důležitou ekonomickou injekcí; ze strany amerických jestřábů za to Trump celkem očekávatelně schytává velkou kritiku. 🟢 Zrušení dalších primárních a sekundárních sankcí (para 7) a mechanismy pro alokaci 300 mld. USD v rámci „rekonstrukčního a rozvojového fondu“ (para 6) budou součástí dalších jednání a potenciálně finální dohody. Formulace v para 7 implicitně naznačuje výrazně rozsáhlejší uvolnění sankčního režimu, než jaké se Íránu dostalo od Obamy po uzavření JCPOA (zda to tak bude i ve finální dohodě je samozřejmě věc jiná a dá se to zatím těžko odhadovat). Možné interpretace toho, jakým způsobem bude financován zmíněný rekonstrukční fond, se zatím velmi liší (Trump nově tvrdí, že nepůjde o americké prostředky), nicméně celkový přístup k finančním incentivům směrem k Íránu zvedá obočí zvláště v kontextu dřívějších Trumpových výroků (Trump v r. 2018: „The JCPOA foolishly gave the Iranian regime a windfall of cash and access to the international financial system for trade and investment.“). 🟢 Ačkoliv Izrael není signatářem dohody, ukončení války na všech frontách včetně Libanonu je její explicitní součástí (para 1). Írán tak na jedné straně bude skrze USA tlačit na Izrael, zatímco počínání Netanjahua směrem k Libanonu/Hizballáhu ještě může implementaci dohody a další jednání výrazně zkomplikovat. 🟢 Závazek nevměšovat se do vnitřních záležitostí druhého státu (para 2) je celkem standardní formulace, nicméně řada podporovatelů americké intervence to z pochopitelných důvodů interpretuje jako zradu Trumpova slibu podpořit běžné Íránce proti represivnímu režimu v Teheránu (což dokresluje i aktuální Trumpův výrok, že mu ve skutečnosti „na změně režimu nikdy nezáleželo”). 🟢 Vágní závazek Íránu nezískat a nevyvíjet jaderné zbraně v para 8 není nic nového; Írán se k tomu zavázal už v r. 1968 podpisem smlouvy NPT a explicitně pak opět v JCPOA v r. 2015 a v řadě politických prohlášení; problém nikdy nebyl získat ze strany Íránu tento slib, klíčové bylo mít nástroje k tomu, abychom mohli monitorovat dodržování tohoto slibu a efektivně verifikovat, zda Írán své závazky dodržuje. Trump odůvodnil vypovězení JCPOA mimo jiné tím, že nenabízí dostatečné verifikační a inspekční mechanismy; nyní bude mít šanci ukázat, zda je jeho administrativa schopna dojednat mechanismy lepší. Trumpa rád pochválím, pokud v tomto ohledu bude úspěšný, ale krátké časové okno a dosavadní schopnosti jeho vyjednávačů moc důvodů k optimismu nenabízejí. 🟢 Příslib rozředění obohaceného uranu pod dohledem MAAE v rámci finální dohody je dobrým krokem, nicméně oproti původním americkým požadavkům zde není požadavek na vyvezení vysoce obohaceného materiálu pryč ze země (tak jak to mimochodem bylo v případě Trumpem kritizované JCPOA). 🟢 Otázky spojené s konkrétními limity na obohacování uranu nejsou součástí memoranda a bude se o nich teprve jednat, nicméně z formulace para 8 i posledních prohlášení Trumpa (“It's a little hard when other people have it, other adjoining states have it, and you're not letting them have it for purposes of electricity and things like that. You have to use a little common sense.") se zdá být takřka jisté, že USA ustoupily za svoji dříve deklarovanou červenou linii „zero enrichment“; nejpravděpodobnější variantou se nyní zdá být časově omezené moratorium a následné omezení stupně obohacování podobným způsobem, jako tomu bylo v JCPOA. Celkově se v této fázi dá říct, že: 🔵 Jak se očekávalo, v řadě bodů je dokument velmi vágní, implementace bude mít spoustu úskalí a zda se dočkáme finální dohody a v jaké podobě je zatím samozřejmě nejisté 🔵 Zveřejněná podoba dokumentu každopádně potvrzuje tezi, že se Spojené státy nacházejí vůči Íránu v horší vyjednávací pozici, než ve které byly před útoky v únoru letošního roku 🔵 Washington v některých bodech výrazným způsobem ustoupil íránským požadavkům, zatímco Teherán se nezavázal k ničemu, k čemu nebyl podle účastníků únorových jednání ochoten se zavázat už dříve. Stále tak přinejmenším za mě platí tvrzení, že válka byla podle všeho ze strany Trumpovy administrativy obrovskou chybou, která sice dosáhla dílčích operačních úspěchů, ale strategicky selhala. 🔵 Jakkoliv tak většina pozorovatelů právem hodnotí podobu memoranda jako selhání americké vojenské kampaně a nátlakové diplomacie, aktuálně se americké administrativě moc lepších řešení nenabízelo a správně (i když pozdě a za obrovskou cenu) si vyhodnotila, že další útoky proti Íránu k lepšímu výsledku nepovedou.

🧵1/ Od tohoto vlákna o americkém strategickém debaklu ve válce proti Íránu už uběhl více než měsíc. I přes veškerou evidenci o opaku pořád spousta lidí na českém X věřila teorii o 5D šachách a odmítala připustit myšlenku, že Trumpova administrativa jedná zcela nekompetentně[...]

🧵1/13 K dalším jednáním o íránském jaderném programu: pokud USA překročí své dříve deklarované červené linie ohledně požadavku na úplný zákaz obohacování uranu Íránem („zero enrichment“), otevře se tím prostor pro dohodu. Z vyjádření obou stran se zdá, že aktuální cesta