Mauser de Vader

Telegram 👉🏿 Punk poetry 👉🏿 Book of příběhy 👉🏿 Bude 👉🏿 Brzy 👉🏿 U vašich dveří 👉🏿 Pro ty, kteří si věří 👉🏿

Punková prachovka. Vladimír Mišík, Etc.. 1. 1976. Jediná deska, kterou si nepotřebuji vzít na opuštěný ostrov. Bylo mi 16 a utíkal jsem z gymplu, abychom drhli jehlou drážky tam i zpět toho kouzla a tajemství, se kterým už život bude úplně jiný a lepší. I kdyby bolel. Ještě ne chytit a rváti si z cizího, a už přece. Každý zvuk, každé slovo, každý tón. I s malou šatnářkou v kavárně pod svými kabáty jak pod mladými oběšenci. Nepotřebuji si brát na pustý ostrov nic, co už tak je ve mně. A těch padesát let byl jen mžik. Ještě chvíli. Ještě kousek. Možná víc. Až tak jako tak mi ostříhají vlasy a vrátím se do dětství. K růžové bandasce. Vincek Chcípáček. A růže do hrobu. A místo funébrmarše tu dunivou Padrůňkovu basu. A volume max. To by mohl být krásný The End. I na ostrově. Až plesknu o zem.

Punková prachovka. Koho oprášíme zítra? V roce 1976 sestřih na havla nebo na ježka stál pět korun. Za krále Vávry mohlo jít Kukulínovi o krk, stejně jako komukoliv u italského holiče v Chicagu za doby prohibice. Naše album bude mírumilovné. S bublinkami, zmrzkou a biografem. Tužte se. Kdo bude mít bod, nemusí se týden holit. Nikde. The s vyholeným krkem End.

darek.charitaproukrajinu.cz/ V mé nej kavárně už hřeje stromeček, světýlka a věnce jak na tři Betlémy. Olomoucké arcibiskupství už našlo pro letošní vánoční balíčky 485 dárců. 15 dětí ještě dárce hledá a poslední den pro předání je v pátek 13. Zkusíme to? Kdo z mála dává, dvakrát dává. A když se to povede, bude to zdrávas, aleluja a rokenrol ✌️😇🕺👉🏿🙏🌿🎸🥁✍️

Punková prachovka. Jeden z fanoušků Vášnivý senior Na Hulvaldech Proháněl Faldy A Lišku Bystroušku 🦊🕺🎸✍️🥁

Punková prachovka. Precedens, Co nám zbejvá (1991 basic verze vinyl, 2013 studio a live verze). Guns N’Roses se trápili ve studiu 15 let, než dopižlali svoje dílko Chinese Democrasy. Tehdejší Hedlův a Němcův Precedens se sopránem Báry Basikové 17 vlastních songů zvěčnil během jedné jediné noci 8. března 1984. Natáčelo se tajně v pražské Ypsilonce. Potemnělý nihilistický písničkář Hedl Sahara (tehdy výhradní autor) se soudruhům k česnekovým chlebíčkům a litrovce Hornického kahanu na MDŽ tak trochu společensky nehodil. Já jsem tvoje unavená tma A proto tady jsem Já jsem tvoje unavený nic A proto tady jsem Tak jsme tam Šťastně každej sám A zbytečný je to Když tohle není To Nahrávka se šířila z ruky do ruky na páskách a kazetách. Emgetonový samizdat. Příběh a tajemství v zemi, kde se vykecalo úplně všechno. Když vlci táhnou noční tmou Oči a hvězdy jedno jsou.. Impulsivní samotost Sahara po 24 koncertech a jedné nedohrané zkoušce bouchnul dveřmi a odkráčel jinam. V tomtéž roce 1984 tím otevřel kapelní okno možností pro dvojici Němec + BB. A nastaroval Dobu ledovou a Dívčí válku. Ale to už je jiný příběh. Co nám zbejvá Jít Jsme kůň Dech nám voní plamenem.. The bezprecedentní End.

Punková prachovka. Na koho to zítra padne elce benyky? Písek Sahary. V těch dunách jsem utopil kecky, tak snad mi to hrdí Berbeři odpustí. Zítra bude Sahara z doby před výbuchem sopky a dobou ledovou. Tužte se v těch nejlepších tradicích bří Sokolů Tyrše a Fügnera! Bez AI, bez gůglu. A ráno se uvidí. The End.

Punková prachovka. Kafka band, Der Process (2023). Když se tehdy v minulém století ještě nespisovatel Jaroslav Rudiš v hospodě U vystřelenýho oka na Žižkově u jednoho stolu sesedl s Jaromírem Švejdíkem z mlhavých syrových Priessnitz, našli si ve mně bezděky čtenáře, posluchače a fanouška. Plujeme na stejné vlně. A to ještě Švejdík nebyl komiksový Jaromír99 a o kapelách Letní, Bomber, Umakart nebo o Aloisi Nebelovi nikdo zbla netušil. Franze Kafku si létali osahat do jeho Prahy turisté až z Osaky a bílé siluety tohoto pojišťovacího úředníka s obrysem Hradčan na černých tričkách bloudily Starým Městem. Nesmrtelno. A pro mne víc než sdělení, rekvizita v knihovně a songy. Noc Krásná noc Poslední setkání Pod hvězdami Tolik lásky, doteků a objímání Možná jsme tu dneska všichni Naposledy Mezi svými Maškarbál … Moje maminka ztratila paměť. Náhle. Už mi dává jiná jména než to, které mám v rodném listu. A vidí ve mně někoho jiného, než jsem. Co může být v životě víc kafkovské? V chrámu nad městem Nad městem, co už spí V chrámu nad městem Kroky se odráží Myslel jsem, že to skončí dobře A líp Ale obávám se, že to nedopadne dobře A líp Já ztracený Já unavený … Kafka band, Chrám. Knihy, hudba a psaní jsou terapie. Ave rokenrol. The pro dnešek End. Ps.: pokud kdokoliv cokoliv sem bude chtít tradičně něco dopsat, tak fakt jen o kapele a koncertech. Jen a pouze. Díky.

Punková prachovka. Koho najdeme v krabici zítra? Bude to prosté.. Band. Ale ne Franz Ferdinand. Tužte se! Body jsou literární hody ✍️🕺🎸🥁📓 The End..

Punková prachovka. Michal Prokop & Framus Five, Holubí Dante (1980). Úžasné Město Er poslal režim (1971) do tiché emigrace. Tehdejší Framus se rozplynul, nebylo pro koho hrát. Soulman a rocker Prokop se živil u Písničky Zagorové, větami v Semaforu a v roce 1978 ve sboru u Gotta v tour po tom bohatším z Němecek. Co vydělal, to vložil do reinkarnace Framusu. A sebe. Holubí Dante nepatří k nejzářivějším Prokopovým kusům, ale bez tohoto alba by nebyla ani Kolej, ani Snad nám děti a ani Nic v dobrým. Jo, to ještě klukům rostly vlasy. Danteho mi podával přes pult prodejny Pantonu v Karlovce Ivan Wunsch z tehdy ještě Jasné páky. O to víc ho mám raději. Na střechách v háji antén Holub má vidění Holubí je to Dante S podivným uměním.. A dnes ráno mi na Beatu hráli na cestu dantovský song Noc je dlouhá. Asi nějaké znamení. Nebo kouzlo? Možná obojí. Zatím mi ještě rostou vlasy.. The End.

Punková prachovka. Koho oživíme zítra? Dante Alighieri sice podle matriky zemřel v Ravenně l.p. 1321, ale jako básník je nesmrtelný. I proto jej sečtělí Pražané mohli v létě 1980 vídat na římsách, střechách a v podkroví na Malé straně. Z Pekla Očistcem do Ráje. Nebo naopak? Odpovědi za bod rodáka z Florencie potěší, ale nejsou božskou komediální podmínkou. The renesanční End.

Punková prachovka. Dunaj & Iva Bittová, 1988. Bylo tu není tu Havrani na plotu.. Bylo nebylo. Ale bez drátů a železné opony mohl tehdejší Dunaj ve světě bourat kluby a sály. Ze všech našich čs. bandů byli absolutně nadčasoví, originální a srozumitelní. Mix podkarpatské divokosti, ekvilibristiky hlasu, moravské zpěvnosti a hypnotických minimalistických riffů a rytmů. S jednou nohou v pekle S druhou nohou v nebi Běžím kolem tebe Trčím v zemi Nahá do půl těla Mám to co jsem chtěla Tak si mne chyť Pálíš a hladíš Pustit Pustit musíš.. Ave Dunaj Ave Iva The dunivý End.

Punková prachovka. Koho vytáhneme z krabice zítra? Nebude to band UFO! Ani Foo Fighters ✈️ Vracíme se do Brna k loupežnické Eržice z Koločavy 💃 Za hádání je bod tak jako tak.. Tužte se! The End.

Punková prachovka. Abraxas, Box. 1982. To kapelní Áčko s křidýlky (geniální grafický nápad bedňáka souboru) musel mít na startu 80” každý. Elagáni na svrchnících po tátovi, ti šťastnější na džísce a děti proletářů na zeleném army somradle (já) nebo bílých keckách made in China za 40 káčées (taky já). Bylo to oživení v reálsoc šedi. Likvidační partajní trakták o zhoubné nové vlně (1983) to viděl po svém: je to souzi záměr diverzních centrál působit na mládež prostřednictvím ohlušujícího rámusu, jednotvárných melodií a primitivních, často vulgárních textů ve formě hudební drogy a filosofie No future, která je socialismu souzi tak cizí! Bože, jak bylo opojné se nechat zhoubně ovlivňovat. Kolejní večírky nezačaly bez King Konga a nekončily dvojitým krytem Boxu. Pro nás i vlašák na umakartu rána už byl Každý den je to jinak. Protože.. Nekonečný boogie Zní nekonečný boogie Ta nekonečná radost A nekonečný žal A nekonečná basa A nekonečný bicí Nekonečný řady A nekonečný sál Hrajem dál.. Země se u toho s námi točila dokola a Áčko s křidýlky byla ta raketa do vesmíru jinam. Díky, kluci. The End.

Punková prachovka. Koho vypustíme z krabice na světlo boží zítra ráno? King Kong byl natočen v roce 1933 za nekřesťanských 660 tisíc dolarů. A byla to dobrá investice. Nahrávání songu se stejným jménem bylo za zlomeček této částky. Panton jich vylisoval 80 tisíc a výrazně přispěl ke splnění cílů 2. roku sedmé pětiletky. Kdyby ale platňa měla být vydána o rok později, tak by hochy ze studia i s imperialistickým chlupatcem hnali soudruzi svinským krokem Kdo ví, má bod. A kdo netuší, může imitovat řev giganta s tlukotem do hrudního koše. Tužte se! The End.

Punková prachovka. Slávek Janoušek, album Kdo to zavinil (1988). Je to divný rok Suché nebe vody upilo Tři studně museli zasypat To nikdá nebylo nebylo nebylo.. Když Slávek Janoušek psal písničky pro svoje první album, nikdá to nebylo. A už je to tady po 40 letech zase. Zavinil to rudý cenzor, který jindy viděl i to, co nebylo. A tady v konci 80” ten všetečný muž přehlížel i to, co bylo a je. A bude. To cítíte blízkost záhuby Ale člověk nic nedozví se Nic Bojíme se jen strašáků Něčeho z hlavy něčí Ale nepřivedou nás ke strachu Doopravdická nebezpečí To nikdá nebylo nebylo nebylo.. To album zní a cinká i dnes svěže. Nezašedlo. Nadčasový folkrock, nahrávaný s Moravany Redlem, Viktorinem a Nejezchlebou v malém panelákovém studiu v tehdejším Gottwaldově. Ten název města je dnes už mrtvý. Janouškovy songy ne. Tu válku hned, jak dojde ke krizi Stejně vyrábějí v televizi Dyť kde by vzali tolik mrtvejch lidí To studentům daj kilo A režisér to řídí.. Dyť i ty mrtví, ty děla tanky, dyť je to celý vymyšlený! … Kéž by. The nezaviněný End.

Punková prachovka. Jaké album oprášíme zítra? První ukázkový vlak přijel do Brna z Rajhradu l.p. 1839. Secesní nádražní budova byla dostavěna roku 1905. Koloritní bahnhofová Myší díra pro pěší cestovatele a dobrodruhy ze směru od Zvonařky je zvěčněna na přebalu jednoho podivuhodného alba z roku 1988. A teď se tužte a bádejte v paměti! Za bod bude skladba cti, kdo neuhodne, získá odlaz na špílce Mirka Donutila po 50 letech. Bůh s vámi.. The End.

Punková prachovka. Vidiek, kapela z Rovinky u Bratislavy a album Nechajte si ju! (1988). Šikovní chalani s velmi chytrými texty i songy a jemnou ironickou novovlnou nadsázkou (žádné pitvoření) bourali kluby i TV šarády. Co to?! České kapely byly po likvidační klatbě (Nová vlna se starým obsahem, tiskový pamflet komančů Tribuna v roce 1983) v exilu zkušeben nebo přímo vypnuty. Na Slovensku byla situace příznivější, Opus si na SK poprocku mastil kapsu a pokud nová vlna nebyla přímo podporována, byla alespoň trpěna. Halekačka Vidiečan nebo vypalovačka Fajčenie škodí zdraviu jsou svěží i dnes, Janko Kuric a band jsou naturální hitmakeři bez ohledu na havlovskou délku nohavic. Ale stejne mám nejraději zadumaný kus Blázon s retro gitarou a klávesami. Prihlásim sa na liečenie Do Smokovca A prvý raz tam ostanem Až do konca.. Když vidiek, tak na plné guľe! Optimistický duch života na vsi nevyprchá ani v závěrečném songu na LP: K štiastiu už nám nič nechýba! Naši furianti.. The new wave End.

Punková prachovka. Čí vinyl oprášíme zítra ráno? Hrdý název kapely máte přímo před sebou. Jistě, Triangel 1988! Znělka Blue Monday od New Order a chalani s gitarami. Je to chyták, fakt to nebude Tublatanka. Tužte se! Kdo uhádne, má bod! A kdo neuhádne, má dva půlbody. Družba - rovnost - bratrství! The End.

Punková prachovka. 1989. Dva vyučení elektrikáři. Karel Gott vydává své celkově asi 110. album Loď snů s krááásnými dlouhými klenutými tóny v písni Konec ptačích árií. Pavel Dobeš si nahrál pouze s kytarou a nečekanou podporou všeuměla Martina Kratochvila (Jazz Q) svoji první velkou placku Skupinové foto. Sekaná ostravština, epické zkratky, cigareta a zum zum tři čtyři akordy. Více netřeba. Jaroslav Dietl by k opisu sociálnímu dramatu Jarmila potřeboval dvanáct nedělních seriálových večerů. Dobešovi stačila pouze minuta a 55 vteřin. Františku, ty máš boty úplně jak on! Sranda, že. Kdo by přál soudruhovi lesní pych. Jenže Dobeš uvnitř příběhů umí schovat křehkost a stesk. Neznám smutnější píseň o odluce a trnech železné opony, než baladu O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice. Nechce se vždycky jen smát anebo brečet Nedá se vždycky všemu rozumět Co po vodě v moři Co po lidských řečech V srdci to hoří A už nehřeje.. Poslouchám ty čtyřicet let staré songy a říkám si, hrome, furt pecky jak cyp. Dobré věci v blbé době. Zduř! The End.

Punková prachovka. Bude? Už zítra. Album z roku 88’. Jeho název máte přímo před očima. Regionální bard, který se stal pilířem čs. folku. Songy s příběhy, zemitými hrdiny a nečekanými pointami. Kdo by hledal motiv ke ztrátě důvěry v kolektivu z důvodu uniformity pánských polobotek z výrobního pásu s.p. Svit? Tužte se, za první správnou odpověď bude koža z hyeny. Startujeme! Teď. I když je The End.